Paroubkovy vládní plány

Tváře občanských demokratů, lidovců a zelených každou chvíli vyskakují na televizní obrazovce nebo z titulních stran novin. Jednají o sestavování vlády, jejím programu či obsazení. Strana, která posledních osm let udávala tón zdejších politických debat, tedy sociální demokracie, ale zatím sedí vpovzdálí a vzkazuje: Čím hůře, tím lépe pro nás. Přesnější ale je, že to vzkazuje její předseda Jiří Paroubek, zbytek strany je totiž odkázán do role diváků u televizních obrazovek, jako zbytek země.

Jirka ví, co dělá

Kdo měl v sociální demokracii po minulých volbách názor na to, jak postupovat dál, neváhal se o něj podělit. Stránky novin se hemžily návrhy – ústecký Jaroslav Foldyna či na Vysočinu odcházející Miloš Zeman vyzývali k pokračování spolupráce s ODS, zemanovci Jan Kavan či Petr Lachnit kroutili hlavou nad tím, proč ČSSD nevládne s komunisty, když s nimi dá dohromady pohodlnou většinu. Bylo poměrně zřetelné, kdo je v jakém křídlu a čeho ta křídla chtějí dosáhnout. Letos je to se sociální demokracií složitější, nejen že nápady na řešení téměř nezaznívají, členové ČSSD se často chtějí ukrývat za nejmenované zdroje či raději vůbec nemluvit. A většina debat končí stejně: „Co se bude dít, to necháme na Jiřím Paroubkovi. On vyhrál volby, takže si teď počkáme.“

Co přesně Paroubek udělá, to ví jen on sám. A je to pečlivě střežený poklad. Premiérův poradce Otto Novotný na otázku po podrobnostech plánu odpoví, že „nejlepším řešením bude, když komunisté podpoří Topolánkovu vládu a ten to vezme stejně jako kdysi Klaus jen jako takovou škodolibost a bude vládnout dál, ČSSD se pak bude moci konečně spojit s komunisty, jak to už má dlouho v úmyslu. ODS necháme vládnout do roku 2048 a v tomto roce zvážíme možnost nového Vítězného února…“ Pak se Novotný omluví za vtip, ale na takovou otázku prý nejde odpovědět vážně. Podle jeho kolegů ale poradce odpovídá upřímně, protože strategii svého šéfa nezná.

Svému předsedovi a jeho strategii, ať je jakákoli, zatím sociální demokraté bezvýhradně věří i po volbách, což se projevilo v okamžiku, kdy čtyřiasedmdesát nových a staronových poslanců bez mrknutí oka podepsalo slib nedat důvěru ani jinak nepodpořit vládu ODS, lidovců a zelených. „Samozřejmě jsme to všichni hned podepsali, protože bez Paroubka by tam někteří z nás ani neseděli,“ říká nový poslanec z Moravskoslezského kraje Pavol Kubuš.

Přesto se často dají zaslechnout obavy, že se nečekaně objeví – navzdory podpisům – obdoba Wagnera nebo Teplíka a přece Topolánkovu vládu podpoří. „Strach z toho, že někdo zradí, vyvolává nervozitu,“ říká Zdeněk Škromach. Na druhou stranu je cítit sebevědomí založené na těsném výsledku a vědomí toho, že si bez nich ODS skutečně „ani neumyje ruce“.

Hlavně ne volby

Paroubkův návrh odejít do opozice z povolební neděle je zapomenut, naopak se mluví o zachování pozic i za cenu nějakých programových kompromisů. Z náznaků jednotlivých aktérů se dají seskládat základní obrysy představy Jiřího Paroubka. Úplně ideální variantou prý je, že se sestaví úřednický tým, který se bude opírat o podporu ODS a ČSSD. „Nejúspěšnější a nejpopulárnější byla Tošovského vláda, navíc udělala některé velmi důležité kroky, třeba započala privatizaci bank, kterou Zemanova vláda dokončila,“ říká vicepremiér Jiří Havel.

V tom případě by prý ani nevadil více reformní program, který by se odvíjel od plánů ODS. Zásadní výhodou pro sociální demokraty by prý bylo, že největší odpovědnost za chod (a tedy i případné chyby) vlády by ležela na Topolánkově straně, zároveň by ale měli pod kontrolou vyšetřování všech kauz, do kterých je sociální demokracie nějakým způsobem zapletená. ODS by jen těžko něco vytáhla na socialisty, když by bez nich nemohla vládnout.

Kdyby na to ODS nepřistoupila, jen by se tento plán mírně modifikoval na klasickou velkou koalici. Ta má početnou podporu zejména v Praze, ale i ve středních Čechách, kde o ní hovoří například ministr Milan Urban nebo na severu Jaroslav Foldyna či Michal Kraus. Pražští se odvolávají na zkušenost z radnice. „Společnost potřebuje stabilitu a klid, a to by velká koalice přinesla,“ vysvětluje pražský sociální demokrat Karel Šplíchal.

Druhou variantou je, že při žádosti o důvěru koalici zelených, lidovců a občanských demokratů odejdou ze sněmovny, a tak jí umožní vládnout. Tak křehká vláda by měla co dělat, aby prosadila i nejbanálnější zákony, čímž se zdiskredituje před voliči a stoupne kurz ČSSD. Má to nicméně svá rizika. „Vládnutí ale nejsou jen zákony, vláda by mohla třeba zprivatizovat ČEZ a navíc by byla prakticky neodvolatelná, protože na to bychom potřebovali 101, což nemáme,“ odpovídá jeden z trojice vyjednávačů ČSSD Zdeněk Škromach.

A třetí variantou je ta, že se počká, až ztroskotají Topolánkovy pokusy, a pak Paroubek zkusí sestavit vládu. Koalici nabídne lidovcům, zeleným a sežene i podporu několika komunistických poslanců. Jeho teorie se opírá o představu, že u lidovců a komunistů vzniká po neúspěšných volbách pnutí, které mu může pomoci. Zní to jako šílenství? Ano, ale i samotní lidovci kolem Miroslava Kalouska přiznávají, že se hlasy volající po spolupráci s ČSSD ozývají stále hlasitěji. Tento plán by ale zřejmě narazil u zelených. „Minulý týden jsme si znovu odhlasovali, že jakákoli spolupráce, byť s několika komunisty, není přijatelná,“ říká poslanec SZ Ondřej Liška.

V jednom ale mají sociální demokraté naprosté jasno. Je třeba se za každou cenu vyhnout předčasným volbám. „Nikdo z nás si je nepřeje,“ říká Karel Šplíchal. „Všichni by tvrdili, že jsme je zavinili my.“ Důvodem ale je, že by strana přišla o rekordních 440 milionů za získané hlasy ve volbách, mandáty poslanců a státní příspěvek. Stejný důvod odrazuje od voleb všechny strany, nikdo totiž nevěří, že by svůj výsledek zopakoval.

Fámy na vzestupu

Každopádně sociální demokraté dnes o budoucím stanovisku své strany nevědí o mnoho více než jejich spoluobčané. Strana tak běží, jako by vlastně žádná vyjednávání o vládě nebyla. V Praze se na obvodních konferencích vybírají kandidáti pro podzimní boj o magistrát, jinde se mluví o senátních volbách. V telefonech politiků se ozývá vřava stadionů fotbalového mistrovství světa. Díky neinformovanosti se vynořují nejrůznější spekulace, co přesně chce Paroubek udělat. Podle jedné třeba nabídne za možnost sestavit vládu prezidentu Klausovi podporu v prezidentských volbách, podle další budou do hry nějak zataženi komunisté.