Mimochodem

Příběh ze zapadlé irské vesnice byl neobvyklý, tak jako muž, jenž ho před čtrnácti lety v Paříži vyprávěl. Měl bledý oválný obličej a tmavou tužkou obtažená obočí. Nebýt zlatistých kadeří, jež z čela odhazoval aristokratickým trhnutím hlavy, připomínal by benátskou karnevalovou masku. Navíc nosil i v letním parnu lněné béžové obleky s karmínovými kapesníčky v náprsence a dlouhý tmavý deštník. Zkrátka neobvyklý Američan jménem Frederick.

Jednoho dne náhle zmizel a už jsem ho nikdy neviděl. Změnil se v blednoucí vzpomínku. Avšak čas se může zaseknout a prolnout skrze vůni, předmět, zvuk, událost, a člověk se nečekaně objeví někde, kde kdysi byl, spatří sám sebe či blízké, kteří již dávno nejsou. Proto se Frederick připomněl po letech a zcela nenadále v Dánsku, na jednom z ostrůvků mezi Jutlandem a Sealandem.

Mírně zvlněná zelená krajina s větrnými mlýny a bílými kostelíky se zužovala a krátila podobně jako dráha slunce na vyfoukané obloze. Do vesničky na špičce ostrova jsme tak dorazili v nastávajícím podvečeru. Za posledními domy začínala dunovitá pláž lemovaná modrohnědým mořem, kde bylo možné odstavit auto a přenocovat. Poněvadž potravinových zásob ubylo, vyrazil jsem na nákup.

Vesnice byla tichá a prázdná jako opuštěný kostel. Vypadalo to, že všichni někam odjeli, anebo uvnitř domků natřených teplými pastelovými barvami večeří. Teprve na miniaturním náměstí jsem objevil malý obchod.…