Klaus jede léčit Evropu

Evropa se probouzí z otřesu, který jí před rokem zasadila dvě prohraná ústavní referenda. Postavit se znovu na nohy je fuška a jde to pomalu. Všechno záleží na vstřícnosti zúčastněných. Češi však na summit o budoucnosti Unie vysílají muže, který pacientovi přeje smrt.

Taková malá starost

Evropané mají o čem přemýšlet. Problémy, které se na ně sypou, svou komplikovaností berou dech. Na jižní pobřeží kontinentu se valí desetitisíce uprchlíků z Afriky, tak zoufale chudých, že jsou při svých pokusech proniknout nelegálně na kontinent ochotni také po tisících umírat ve vlnách Atlantiku a Středozemního moře. Španělsko jich loni amnestovalo půl milionu a topí se v záplavě dalších, stejně jako maličká Malta nebo Itálie.

Zároveň se Evropa dlouhodobě potýká se stárnutím svých obyvatel. Pokud se demografické trendy radikálně nezmění, jsou jediným krátkodobým řešením právě přistěhovalci. Jejich soužití s Evropany však i po generacích hodně skřípe, jak znovu ukázaly nepokoje ve Francii, teroristické útoky v Londýně nebo neklid spojený s dánskými karikaturami proroka Muhammada. Neshody s částí přistěhovalců přitom vyvolávají strach z dalšího rozšiřování a otvírání hranic. Radši svůj klid než sen o evropské pospolitosti.

Jenže rozšiřování je zároveň nejúčinnějším nástrojem zahraniční politiky Evropské unie. Společenství nemá žádnou vojenskou moc, která by stála za řeč, a „měkká“ síla v podobě příslibu účasti na společném evropském…