Dogma které chutná

Skládá odvážné zvukové koláže, vyznává vyhraněné politické postoje a v úctě má tradiční soul. Lehkost, s jakou Matthew Herbert komponuje, je ovšem pouze zdánlivá: britský hudebník, který tuto sobotu (10. 6.) vystoupí v pražském klubu Abaton, totiž svou vlastní tvorbu podmínil přísnými pravidly, na jaká v říši elektronické hudby často nenarazíte.

Jenom jednou, slibuji

Na začátek svého posledního evropského turné, naplánovaný v rámci nedávno skončeného Donaufestivalu v dolnorakouském městě Krems, dorazil Mathew Herbert s tříhodinovým zpožděním. „Náš autobus uvízl v zácpě,“ vysvětloval britský hudebník skluz. Údiv nad tím, že nabrat tři hodiny cestou z nedaleké Vídně je dost neobvyklé, zkorigovala doplňující informace: Herbert nepřiletěl, ale urazil stovky kilometrů z domovského Londýna autobusem. „Nechci dávat peníze leteckým společnostem,“ říká hudebník a dodává, že létat podle něj „není správné“. Jeden z nejzajímavějších tvůrců současné experimentální elektronické hudby si kvůli ideálům komplikuje život i na hudebním poli. Nahrávání nového materiálu vždy spojuje s povinností hledat nové postupy.

Když se na začátku 90. let začaly masově používat první samplery, tedy syntezátory, schopné živě reprodukovat jakýkoli zvuk, znamenalo to revoluci, o které snili na začátku minulého století futuristé a o několik desetiletí později i hudebníci…