Co bude dál

Pokud máte pocit, že těmto volbám nerozumíte, tak klid: patrně v tom nejste sami. Ostatně dá se tomu vůbec rozumět? Podle počtu procent získala nekomunistická koalice ODS, lidovci, zelení přehlednou většinu, nejvýraznější od voleb v roce 1992. Komunisti utrpěli nečekaný debakl, ODS v závodu s ČSSD rekordně bodovala, do parlamentu se dostala nová proreformní strana. A stejně to není nic platné: přepočet na poslanecká křesla dává naprostou remízu. Navíc je tu jistý problém: poprvé po listopadu 89 předseda jedné z rozhodujících stran výsledek voleb neuznal a psychologicky tím zavírá cestu k jediné reálné vládě – velké koalici. Tak jak z toho všeho ven?

Emoce v éteru

Novináři rádi dávají politikům rady, co mají dělat, zkusme tedy také jednu přidat: nebylo by špatné, kdyby sociální demokraté poslali svého šéfa na léčení. Po jeho sobotním extempore musí být i nezaujatému divákovi jasné, že ten člověk nemůže být předsedou vlády a stěží může vést koaliční jednání.

Jinak by nemohl mluvit o neuznání voleb, navíc ve chvíli, kdy mu propočty dávaly těsnou většinu. Každý soudný politik by v té chvíli klidně poblahopřál vítězi a čekal, až se tento vítěz usmaží ve vlastní šťávě. Paroubek měl všechny trumfy v ruce. ODS neměla šanci sestavit vládu bez ČSSD a musela by přijít za Paroubkem s vlastní nabídkou. On mohl jen v poklidu čekat, pak prohlásit, že představy ODS jsou nereálné, a…