Slabiny a přednosti rovné daně

Sociální demokracie se v předvolební kampani ostře opřela do konceptu rovné daně navrhované ODS. Bylo cítit, že míří do srdce konceptu svých pravicových rivalů. Největší trumf občanských demokratů se v interpretaci Lidového domu proměnil v podvod na voličích, který „80% lidí sníží příjmy“, jenom těm nejbohatším přidá. „Rovná daň = solidarita chudých, výrazně si polepší lidé s nadprůměrnými příjmy, miliardáři a milionáři budou platit poloviční daně,“ píše ČSSD na útočných plakátech proti ODS a vysvětluje, že dojde k nabourání zavedené solidarity mezi chudými a bohatými, respektive k ožebračení nejchudších. Českou republiku by v případě rovné daně čekalo prudké omezení dosavadní solidarity, protože by se snížila daňová progrese, varují sociální demokraté. Je to pravda? A jak by si s tím pravice poradila?

Pravicově sociální

Příklad Slovenska, kde byla rovná daň zavedena, ukazuje, že daňová progrese, tedy strmost křivky růstu zdanění v závislosti na rostoucím příjmu, se příliš měnit nemusí. Slovenský ministr financí Ivan Mikloš to nedávno vysvětlil jasně. Do příjmu 8500 měsíčně na Slovensku nikdo daně neplatí, z příjmu 100 tisíc korun se odvádí bezmála 17 tisíc korun. Laicky řečeno: návrh rovné daně nedělá nic jiného, než že dosavadní progresivní křivku stahuje po ose grafu dolů, klesají sazby, nikoli strmost křivky. Lidé, kteří dnes pořád ještě daně platili…