Řád není, jen temný smích
Přiznejme si bez obalu, že angloamerická literatura je posedlá úspěchem. Autoři jako Martin Amis, Salman Rushdie, Ian McEwan či z mladší generace Zadie Smithová řeší toto téma ve svých knihách a každý z nich o velký úspěch usiluje.
Přiznejme si bez obalu, že angloamerická literatura je posedlá úspěchem. Autoři jako Martin Amis, Salman Rushdie, Ian McEwan či z mladší generace Zadie Smithová řeší toto téma ve svých knihách a každý z nich o velký úspěch usiluje. V podobě prestižní ceny, vysoké prodejnosti, pozornosti médií. V důsledku toho má britská literatura řadu „úspěšných“ spisovatelů, kteří však už delší dobu nic zajímavého nevydali. A naopak mimo výsluní pak kvalitní autory, kteří znovu a znovu dokážou zaujmout kritiku i čtenáře, ale ceny i mediální pozornost se jim vyhýbají. K takovým autorům patří i John Banville, jehož román Moře minulý rok trochu překvapivě získal prestižní Booker Prize. Nedávno vyšla kniha v českém překladu.
Znovu zazářit
Od podobně „tichých“ vynikajících spisovatelů se Ir John Banville navíc liší svým zaměřením. Zatímco například Melvyn Bragg, Barry Unsworth nebo William Trevor se pohybují v tradičních proudech britské literatury, John Banville navazuje více na tradici kontinentálního modernismu: spíše na Musila a Nabokova než na Joyce či Woolfovou. Již tak solitérní autor se tím postavil ještě více stranou všeobecného zájmu. Modernistická estetika vůbec neměla v posledních letech na růžích ustláno. Anglicky psaná literatura se houfně přimkla k příběhovosti, doslova se zahltila lavinou v minulosti i současnosti situovaných příběhů a v tomto hladu po ději…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu