Vědci o volbách

K volbám se má chodit. Nabídka je ovšem žalostná a strany nedbají na formulaci a obhajobu programových zásad, stačí jim fráze. Leckteré kandidáty při snaze o úspěch zachvacuje sociální cítění a zelenání se nevyhýbá ani straně, od níž jsme před časem slýchali, že účelem stromu je hromada prken. Jde o chvilkové úkazy, ostatně nikdo z náhlých zelenáčů nehájí těžební limity na severu Čech nebo nehoruje proti jihočeské dálnici. To jen sekretariáty doporučily „pozitivní signály“.

Rozhlédneme-li se po Evropě, shledáme, že nechutenství z politiků a politických stran patří k běžným jevům. Nápadný příklad nabízí Polsko, země s udivujícím intelektuálním potenciálem, jejž komunistický režim dokázal mnohem méně devastovat, než se zdařilo u nás. V 80. a 90. letech patřila k tamní politické elitě řada vynikajících osobností včetně několika špičkových vědců. Na dnešním stavu se podílejí dva důvody. Leckdo se vrátil ke své profesi, hlavně ale „standardní“ volební boj vyznává jiné („marketingové“) priority. A u nás? V parlamentu se určitě objeví i ten pán, který shledal, že nacismus vzešel ze sociální demokracie. Opodál usedne onen, jenž v zemi, která tolik závisí na kultuře, spravuje velký díl kultury, ačkoli sám ztělesňuje pravý opak toho, čemu se kultura říká. Nejde tedy o český svéráz, ale to není útěcha. Snad jen v kritických dobách společnosti procitají, aby do politických…