Evropa v poživačné pasti

Ať se to vezme z kterékoli strany, nevypadá to příliš růžově. Evropské země zažily na přelomu roku menší psychický otřes, když jim kvůli sporu Ruska s Ukrajinou začal uprostřed novoročních mrazů klesat v potrubí tlak zemního plynu. Minikrize sice po několika dnech skončila, Evropané mají ale zase o něco nejistější půdu pod nohama. Rusové jim byli spolehlivými dodavateli nepostradatelných energetických surovin od sedmdesátých let. Teď se ukázalo, že jsou ochotni svou stále pevnější pozici využít k vyvíjení politického tlaku a vzít přitom klidně země EU jako rukojmí. Předmětem hádky byla tentokrát Ukrajina, se stoupající závislostí na ruských dodávkách to může být příště někdo jiný. Rozumné by bylo hledat co nejrychleji preventivní odpověď a vliv nejistého dodavatele co nejvíce zmenšit. Ale co když žádná realistická alternativa neexistuje? Co když sami dobrovolně kráčíme do náruče obra, který nám svými způsoby příliš nevoní?

Konkurence v Číně

Tady jsou jednoduchá fakta. Evropská spotřeba energie roste, pokud se trendy nezmění, v roce 2020 jí obyvatelé EU zkonzumují zase o 10 % víc než nyní. Drtivou většinu surovin, které k její výrobě potřebují, musí odněkud dovézt – i tady čísla stoupají. Dnes importují evropské země polovinu potřebné ropy a plynu, v roce 2030 to bude dost možná 90 % ropy a 80 % plynu. Plyn se přitom v mnoha evropských zemích nepoužívá pouze k topení, jako je tomu u nás, ale přímo k výrobě elektrické energie.…