Automobilový hu-hu koktejl

Irena Štojdlová každý den nedobrovolně cestuje nazpět časem. Ve svém bytě nedaleko pražského centra se znovu a znovu vrací do dob, kdy se v Česku běžně vyhlašovalo doporučení nevycházet ven kvůli jedovatému vzduchu. Paní Štojdlová totiž bydlí v pražské Legerově ulici a pod okny jí denně prosviští více než 100 tisíc aut.

Zrádné kouzlo

„Dneska už zprávy o stavu ovzduší nikdo nesleduje, vlastně ani nevím, jestli nějaké jsou. Lidé říkají, že se životní prostředí od revoluce hodně zlepšilo a teď je tak dobré, že už žádná varování ve zprávách být nemusí,“ říká Irena Štojdlová. Tím varováním myslí třeba autobusy a tramvaje se žlutými praporky, které v 80. letech křižovaly Prahu a signalizovaly, že vzduch je plný oxidů dusíku a dalších škodlivin. Kromě toho se v médiích lidem doporučovalo nevětrat, zbytečně se nezdržovat venku a s malými dětmi vůbec nevycházet. To všechno byl běžný kolorit zimního Československa před rokem 1989. Dnes jsou koncentrace nebezpečných sloučenin ve vzduchu trvale nízké, ale pro lidi žijící v místech jako paní Štojdlová se nic nezměnilo. Jásat přitom nemohou ani šťastlivci, kteří zrovna nebydlí nad žádnou magistrálou: pokrok v polistopadovém ozdravění zdejšího vzduchu se totiž zastavil v půli cesty a jeho kvalita se spíš znovu propadá zpět. „Ano, jistěže máme ovzduší mnohem čistší než koncem osmdesátých let, je však třeba si uvědomit, že…