Vědci o volbách

Za ekonomickou prosperitu vděčíme hodně tomu, že jsme se otevřeli zahraničním investicím. Cizí firmy, které tu zakládají své podniky, přenášejí do našeho prostředí svoji podnikovou kulturu. Suverenita domácích podnikových mravů, nastolených půl stoletím direktivního hospodaření, se rozkládá. Je to povzbuzující nikoli především proto, že cizí podniky tu platí daně a dávají lidem práci, ale právě pro ten přenos kulturního kapitálu. Až investoři dříve či později zase zvednou kotvy a poputují dál za levnou pracovní silou (anebo zkolabují, když se benzin dostane přes 100 Kč za litr a pojem lidového vozu ztratí smysl), zůstanou tu po nich už jednou prosazené normy vnitropodnikového i mezipodnikového chování. A lidé, na kterých ta zkušenost bude nadosmrti poznat, jako se dal poznat baťovec ještě třicet let poté, co ze Zlína zbyl Gottwaldov.

Největší obavou českého euroskeptika je obava ze ztráty naší národní suverenity. Když říká naší, myslí samozřejmě suverenitu lidí, jako je on, tedy těch, kteří žijí z politiky. Pro nás ostatní je právě ztráta této národní suverenity určitou nadějí. Suverenita domácích politických mravů, zakořeněných v půlstoleté vládě stranických sekretariátů, představuje pro českou společnost žentour na krku. Politika se stala cestou k úspěchu pro lidi, kteří nemají dost tvořivých schopností k prosazení v oblastech, kde je výkon kontrolován výsledkem. Došlo k tomu už nejmíň před půl…