Věda v zemi černých děr

Tak skvělé podmínky jako teď česká věda nikdy v moderních dobách neměla. Badatelé mohou cestovat, publikovat v zahraničí, dostávají od státu relativně dost peněz, obvykle si sami určují, co budou zkoumat. Pracují v zemi, kterou neohrožuje žádný nepřítel a jejíž ekonomika roste. Zdálo by se, že budou chrlit mimořádné objevy – jenže většinou nedosáhnou ani na světový průměr. Čím to je? Vydá se Česko cestou hi-tech států, nebo se stane zásobárnou nekvalifikovaných námezdních sil?

V lahvi připomínající sklenici od okurek, kterou chemik Vladimír Šubr právě vytáhl z ledničky, je zvláštní červená hmota. Vypadá jako nějaký ztuhlý mimozemský organismus. Ačkoli hmota nádobu téměř z poloviny vyplňuje, váží pouze asi dva gramy, jako by to byl jen vzduch. Jen málokdo by uhodl, že tahle divná houba se může stát revolučním lékem proti rakovině.

Látka, kterou vyvinuli vědci z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR na pražských Petřinách ve spolupráci s pražskými mikrobiology, je převratná v tom, že funguje jako řízená střela: dokáže doručit lék pouze k buňkám nádoru. Pacient tedy netrpí jako při normální chemoterapii, která poškozuje jeho imunitní systém a mění krevní obraz.

Není to divný pocit držet v rukou něco, co by mohlo pomoci tisícům lidí? Vladimír Šubr krčí rameny a tichým hlasem vysvětluje, že preparát zatím neprošel testy na lidech, žádný lékař jej tedy nepředepíše. Přípravek je…