0:00
0:00
Kultura6. 5. 20064 minuty

Událost na internetu

Nedávné ústupky čínským cenzorům nejsou jediným dokladem, že hlavní hráči na světové elektronické síti se pustili do nelítostného souboje o dominanci. Další dějství téhle internetové války můžeme sledovat právě v těchto dnech.

Astronaut

Nedávné ústupky čínským cenzorům nejsou jediným dokladem, že hlavní hráči na světové elektronické síti se pustili do nelítostného souboje o dominanci. Další dějství téhle internetové války můžeme sledovat právě v těchto dnech.

Firma Microsoft se po pěti letech chystá vydat nové brýle, kterými se bude většina z nás koukat na internetový svět – webový prohlížeč jménem Internet Explorer 7.0. Není divu, že událost vyvolává pozornost. Souboj prohlížečů je významnou a dramatickou kapitolou v historii internetu. Jeho hlavními aktéry byli po celá devadesátá léta právě Explorer a služebně starší Netscape Navigator. Explorer vyhrál – byl zřejmě lepší, ale hlavně se stal součástí Windows, operačního systému Microsoftu s monopolním postavením na trhu. Pro každého běžného uživatele je mnohem jednodušší použít k prohlížení webu nástroj, který se na monitoru objeví automaticky, než shánět a instalovat nějaký jiný. Kolem roku 2002 tak používalo Explorer 95 % uživatelů. Tím se ovšem zastavil jeho vývoj – vítězný Microsoft jako by ztratil motivaci svůj produkt inovovat.

Program začal zastarávat a objevily se zajímavější prohlížeče. Firefox nebo Opera toho umějí více, jsou k mání zdarma a za pár let stihly Billu Gatesovi odlákat kolem 15 % uživatelů. Počítačový gigant musel reagovat a před dvěma týdny zveřejnil testovací verzi nového prohlížeče. Znalci se v recenzích vesměs shodli, že Explorer solidně stáhl náskok konkurentů, ale nepřinesl nic moc nového. Konkurenti ovšem zareagovali zostra: stěžovali si evropským i americkým antimonopolním úřadům. Překvapivé jméno nespokojeného protivníka přitom dává tušit, že internet se pomalu připravuje na souboj titánů – Google.

Co mu na Exploreru vadí? Stará výhrada, že Explorer je součástí Windows a má před ostatními nespravedlivý náskok, zrovna Google trápit nemusí. Firma prohlížeče neprodává, její specialitou je jak známo vyhledávač třídící webové stránky. Jenže nový Explorer přichází s jednou nepříjemnou inovací: v pravém horním rohu najde uživatel políčko pro vyhledávání na webu. Když do něj napíše hledaný výraz, program jej přesměruje rovnou na výsledky vyhledávání. A světe div se – vyhledávačem, který požadovaný dotaz zpracuje, je MSN, dítko Microsoftu. Jinými slovy, pokud nebudete mít dost elánu měnit výchozí nastavení nového Exploreru, možná na Google zapomenete.

Microsoft by rád otřásl dominantní pozicí svého konkurenta v internetovém vyhledávání a Google se domnívá, že nový prohlížeč se má stát trojským koněm v boji o miliardové výdělky z reklamy ve vyhledávání. Gatesova firma se ale na svém blogu brání. Při instalaci program pozná, jaký vyhledávač měl uživatel nastavený dříve, a použije ho jako výchozí. Jen při zcela nové instalaci se výchozím vyhledávačem stane MSN.

Vzhledem k tomu, že Microsoft obvykle schytává kritiku ze všech stran, je překvapivé, že komentátoři se tentokrát přidali na jeho stranu. Řada vlivných publicistů a blogerů postup Googlu považuje za přecitlivělý, a navíc pokrytecký. Jednak v novém Exploreru nikomu nic nebrání si jméno Googlu vyťukat do adresního řádku. A navíc pohoršující se Google jindy sám s gustem pracuje s mocí výchozích nastavení: platí si stejné vyhledávací políčko v prohlížeči FireFox a k tomu má miliardovou smlouvu s firmou Dell, že jeho produkty budou nainstalovány v jejích počítačích. Ještě dále jde v kritice publicista Nicholas Carr, jenž tvrdí, že Google je dokonce výchozím vyhledávačem už v naší mysli („vygůgluj to“ je synonymem pro „najdi to“), a jestli si chce hrát na spravedlivého, tak ať dá na svou úvodní stránku odkazy na konkurenční vyhledávače.

Z bouřlivé diskuse tedy nakonec Google vyšel jako poražený. Jedním z poznatků, které z toho vyplývají, je, že svět už se na něj nedívá jako na bezmocnou a nevinnou firmu. A spor také ukázal, že zatím neexistuje shoda, jak moc jsou lidé ochotní něco sami na svých počítačích měnit.

Autor je šéfredaktorem serveru Mediář.

↓ INZERCE

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].