Obyčejný příběh dvou teroristů

Khaled pozdvihne samopal a postaví se před palestinskou vlajku. S očima upřenýma do kamery pronese: „Matko, filtry na vodu vedle ve městě jsou levnější než v Nábulusu. Příště je kupuj tam.“ Muži za kamerou lhostejně žvýkají. Jsou to Khaledova slova na rozloučenou. Chtěl vlastně mluvit o svaté válce, boji za svobodu a mučednictví, ale nemůže najít nit, protože cítí, že na jeho osudu vlastně nikomu nezáleží. Khaled je sebevražedný atentátník a spolu se Saidem, kamarádem z dětství, se má za pár hodin odpálit v telavivském autobuse. Oba vyrostli na Západním břehu Jordánu. Nábulus pro ně není domov, ale vězení, spolupráce s Izraelci není řešení, ale kolaborace a sebevražedný atentát vnímají jako únik a hrdinství. Tohle je jeden z nejlepších filmů minulého roku, laureát řady evropských i světových cen, Ráj teď hned režiséra Hany Abu Hassada.

Vleklá válka

Ve filmu nepadne jediný výstřel a nedojde v něm k žádnému násilí. Jsou tu jen výmluvné tváře, trosky Nábulusu, biblická krajina, pár vedlejších postav a nálož přilepená leukoplastí na břicha hrdinů. Brilantní scénář i herci, všechno vibruje napětím. Hassad sleduje jedinou otázku: Proč? Co dovede obyčejného člověka k tomu, že se mu zdá správné zabít sebe a desítky nevinných lidí? Scénář vznikal od roku 1999. Hassad, rodák z Nazaretu, původně letecký inženýr a později dokumentarista, vyslechl stovky příběhů o sebevražedných…