Jiří David fotografuje naruby

Z dělníka ostravských hutí se vypracoval až na uznávaného pedagoga a umělce, který nechybí u žádné významné události. Přesto mu řada lidí nemůže přijít na jméno.

Hnacím motorem tvorby a života Jiřího Davida je totiž znervózňování, ne-li přímo iritování všeho a všech. Pravděpodobně to tak často ani nemyslí, ale většinou to tak dopadne. Klasickým příkladem byla jeho divoká rozepře s Milanem Knížákem, kterou zakončil totálním zavržením nejen šéfa Národní galerie, ale i každého výtvarníka, který v ní dnes vystavuje, včetně dávných přátel. Před lety ho vyhodili z Akademie výtvarných umění, protože kritizoval – podle něj příliš konzervativní – vedení školy. Loni pro jistotu v časopise Reflex zepsul nejen šéfa AVU, ale i Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kde je zaměstnaný teď. Věčně nabroušený výtvarník ale ze své konfliktní a průbojné nátury umí vytěžit i ledacos pozitivního. Když si nyní v brněnském Domě umění připravil retrospektivu své fotografické tvorby pod názvem Inside Out, dokázal přimět nakladatelství Kant, aby mu k ní vydalo velkoryse pojatou obrazovou publikaci. V českých poměrech, kde při podobné příležitosti vyjde málokterému z Davidových kolegů alespoň titěrný katalog, opravdu vzácná schopnost.

Narodil se v zapadlém Rumburku a mládí prožil na severu Moravy. Na pražskou AVU se dostal těsně před nástupem perestrojky a z regionálního výtvarníka se záhy stal…