Co se děje ve světě

Největší loupež uměleckých děl v novém tisíciletí se dočkala spravedlnosti. Okresní soud v Oslu poslal minulý týden na čtyři až osm let do vězení tři muže, kteří se v srpnu 2004 podíleli na krádeži obrazů Výkřik a Madona z Muzea Edvarda Muncha. K pocitu zadostiučinění má ale norská veřejnost zatím daleko: ostřílení kriminálníci odmítají prozradit, kde jedno z nejslavnějších pláten světa skončilo.

Ještě před třiceti lety stávaly na ulicích norské metropole automaty na cigarety, které kuřák otevřel, do kasičky dal peníze a vzal si krabičku. Mohl si ji sice vzít a nezaplatit, ale nikdo to zkrátka nedělal. Jak to souvisí s Edvardem Munchem? Velmi těsně. Automaty už sice v éře přistěhovalectví zmizely z ulic, ale iluzivní pocit bezpečné země, kde se nekrade, v Norsku částečně přežívá. Jinak si také těžko vysvětlit, že dva ozbrojení muži v maskách vejdou v neděli dopoledne do prakticky nehlídané galerie plné lidí, brutálně servou ze zdi dva nepojištěné obrazy za 120 milionů dolarů, odejdou středem, a když po dvaceti minutách na místo dorazí policie (sídlí několik minut pěšky od muzea a vede k ní přímá linka od bezpečnostního alarmu), oznámí její mluvčí, že zmocnit se norských národních pokladů bylo asi tak obtížné jako vykrást trafiku.

Ten rok si místní společnost naplno uvědomila, že zlatým časům bezpečí a protestantské morálky odzvonilo: nejprve na jaře maskované komando lupičů s bezprecedentní…