Událost na obrazovce

O zážitku, který zaslouží titul „událost měsíce“, nadále nevím, zato „událostí“ v negativním smyslu je ažaž. Mohl bych začít zpravodajským selháním ČT i Novy v ignorování faktu, že ve sporu Marty Chadimové s českými soudy (+ médii) a v jejím právu na spravedlivý proces dal Štrasburk za pravdu – Martě Chadimové. Když ji nespravedlivě soudili, byla toho plná obrazovka, pamatujete? Teď v podstatě ticho po pěšině. A mohl bych pokračovat slátaninou zvanou Slečna guru (neodvážil bych se vytknout Kateřině Brožové, jako onehdy Reflex, že je „stále vyžilejší“; stačí mi, že hraje všechno stejně unylým způsobem, takže naletět jí jako „alternativce“ může opravdu jen trouba, za něhož má dvojice Sovják / Zelenka zřejmě diváka ČT 1). Ale abych nekřivdil, uvedu i dvě pozitiva: stále se lepšící publicistický cyklus Příběhy železné opony a pondělní filmový klub (jen za poslední měsíc němé, léty vybroušené drahokamy: Langova Metropolis, Fordův Ocelový oř a Murnauův Východ slunce – a jeden téměř tříhodinový ametyst zvukový: Felliniho Sladký život). Vyvede-li se cyklus, máme právo vyžadovat pravidelnost. Nepochopím proto, proč „svátek práce“ zamotal hlavu komusi na Kavčích Horách natolik, že namísto pravidelných Příběhů železné opony, snad aby v tak sváteční den neurazil útlocit milovníka vrahů v uniformě pohraničníků soudruha Vojtěcha Filipa, nasadil zničehonic úsměvnou…