Vědci o volbách

Volby nejsou soutěží à la „Česko volí SuperStar“, nýbrž výběrem mezi alternativami dalšího politického směřování země. Z tohoto pohledu pro mne není rozhodující ani tak mediální obraz jednotlivých politiků, jako spíš jejich program a základní principy, na kterých je vybudován. Toto maje na mysli, jemné rozlišování kandidatur navzájem se podobajících příštích „jazýčků“ na koaličních vahách si pro sebe škrtám. Snažím se ujasnit si, zda upřednostňuji „jistoty“ teď a tady, sociální síť pro všechny bez ohledu na to, jestli pomoc potřebují a jestli se sami o něco snaží, a zda mé pojetí spravedlnosti zahrnuje osobní závist vůči úspěšnějším a majetnějším. Nebo zda bych raději kladl důraz na individuální svobodu a odpovědnost, byť svoboda a odpovědnost přinášejí riziko neúspěchu. Zda míra, v jaké stát zasahuje do mých soukromých věcí, je pro mne přijatelná. Zda chci brát ohledy na budoucí vývoj hospodářství (zadluženosti) této země. Zda mi vadí, nebo nevadí mandát založený na spolupráci s komunisty.

Zároveň přitom dbám, aby politika nenarušovala mé osobní vztahy, lásky a přátelství. Proto také, nejsa politikem, považuji svou volbu za osobní věc. Tajná volba, na rozdíl od kdysi „manifestačních“ komunistických, mi zaručuje svobodu rozhodování. Hovořit o ní před ostatními lze jen z vlastního rozhodnutí, dobrovolně, asi jako o výplatní pásce. Jakákoli…