První máj, práce čas

První máj? Jdeme k Máchovi! Tahle mladistvá euforie dnes už moc netáhne. První máj? Jdeme do průvodu! Ani tady to nebude slavnější. První máj? Jdeme na barikády! To už zní aktuálně i nadšenecky. Tak nějak můžeme dnes uvažovat o Svátku práce. Práce bývala niterným naplněním života, ale i obavou. Stačí vzpomenout biblické „v potu tváře dobývati budeš“ na adresu získávání obživy po vyhnání z ráje. Ještě v době, kdy Svátek práce vznikl, šlo o strach z ní, o její omezení, o určení délky pracovní doby.

Přišlo však 20. století a s ním fenomén nezaměstnanosti. Strach z práce byl nahrazen strachem o práci. Ta se stala kýženým výdobytkem, který umožní slušný život. Jenže pak přišel ke slovu – alespoň ve vyspělém západním světě – sociální stát, jeho dávky a povinnosti. Práce už není otročinou, obavou ani výdobytkem, ale nárokovým statkem. Právě za to nyní bojovali studenti ve Francii. „Na barikádě dobývati budeš“ může se dnes říci na adresu získávání obživy, kterou má v těchto představách shůry zajišťovat zaopatřovatelský stát. Návrat do ráje? I tak lze dnes interpretovat První máj.