Lehnout a nohy od sebe

Snaha o humanizaci a zlepšení přístupu k pacientům se prosazuje ve všech oborech medicíny, ale v porodnictví se zatím zoufale minula s očekáváním. Většina matek hospitalizovaných v porodnici totiž nejsou pacientky, ale zdravé ženy, které porodnickou instituci chápou jako službu. Porodníci naopak chápou ženu jako ne zcela svéprávný objekt, ze kterého je třeba vybavit dítě. Hrubé podcenění psychiky zrodilo mezi matkami hnutí, které začíná vyhrávat dílčí bitvy. Co vlastně ty problematické ženy chtějí, a proč dokonce některé chtějí rodit doma? Ono klíčové heslo zní přirozený porod.

Porod je fyziologickým procesem založeným na instinktech a je to velmi intimní akt. Ve hře jsou rodidla stejně jako u soulože, dokonce i stejné hormony. Jde vždy o emočně vypjatou situaci. Tato pudovost, kdy se ženě posune vědomí a chování je mimo kontrolu šedé kůry, je pro ostatní účastníky velmi nepříjemná. Je to podobné jako být pasivně přítomen sexuálnímu aktu. V zaměstnancích porodnice každodenně vystaveným vzdechům a sténání to spouští obranné mechanismy v podobě komisního chování. Správná rodička rodící v nemocnici se chová kultivovaně, poslouchá pokyny a spolupracuje – rodí frigidně. Porodník koriguje ženino chování psychotropními léky, analgetiky či anestetiky, čímž zajišťuje „klid na práci“. Jenže jde o přelstění přírody. Ten vyšinutý stav, který v běžné české porodnici nelze tolerovat, pomáhá rodičce být v souladu se svými instinkty a instinkty dítěte. Jde o…