Co se stalo v Černobylu

Jaderné elektrárny jsou jako hvězdy, jež září za dne. Jsou absolutně bezpečné,“ hlásal kdysi sovětský akademik Michail Styrichovič. „Reaktory jsou obyčejné pece a ti, kdo je obsluhují, jsou topiči,“ ubezpečoval lid jiný vysoce postavený ruský vědec. Ale i veřejnosti ve Spojených státech se dostávalo podobně uklidňujících slov: jaderná energie je prostě jen jiný způsob, jak přivést vodu k varu.

V roce 1979 unikla radioaktivita z americké elektrárny Three Mile Island, před dvaceti lety explodoval Černobyl a koncem tisíciletí vybuchla nádrž s jaderným palivem v japonské Tokaimuře. Tři nejhorší jaderné havárie za posledních 30 let mají společného jmenovatele: skálopevné přesvědčení, že se nic nemůže stát. Možné poučení? Budeme-li jaderné džiny respektovat, mohou sloužit a pomáhat v boji s globálním oteplováním. Jestliže je podceníme, vymstí se to.

Blíží se první máj

Reaktor černobylského typu se může za určitých okolností vymknout z rukou, a proto neměl být nikdy postaven. Kupodivu je nejnebezpečnější tehdy, když běží jen na nízký výkon. Pár zasvěcených to vědělo od samého počátku, pracovníci elektrárny ale podrobnosti neznali – sovětské vedení je před nimi utajilo. Nebyl to ale jediný důvod, proč došlo k neštěstí.

Čtvrtý blok černobylské elektrárny, hodiny krátce před katastrofou. Obsluha provádí test, jenž má ukázat, jak se elektrárna zachová v…