Vítěz se špatnou náladou

V sobotu byl do čela Běloruska opět instalován Alexandr Lukašenko, ale opozice to nevzdává – vyhlásila strategii „obléhání režimu“.

Není podstatné, kdo a jak hlasuje, podstatné je, kdo a jak hlasy sčítá. Přesně tímto Stalinovým výrokem se řídí staronový běloruský prezident. Na první pohled se zdá, že Lukašenko svůj úřad už bere jako doživotní a o více se nestará. Má k ruce spolehlivá média, která většině vždy vymyjí mozky. Má dvorní Ústřední volební komisi, která mu namaluje jakýkoli výsledek – včetně letošních skoro 83 % lidové podpory. Disponuje i policejními sbory schopnými si s nepohodlnou částí společnosti snadno a okamžitě poradit. Takže všichni nepřátelé jsou jako před pěti lety poraženi a rozprášeni.

Ale ve skutečnosti pro něj situace tak růžová není. Jde především o lidský faktor, neboť i diktátor je jenom člověk. Běloruská státní televize Lukašenka reálně ukázala naposledy den po volbách, 20. března. Potom ho nikdo neviděl nejméně dva týdny. Spekulovalo se o mrtvici, kterou mohly navíc zkomplikovat psychické potíže (podle diagnózy psychiatra Dmitrije Ščigeľského z roku 2000 Lukašenko trpí jistou formou schizofrenie). Ať už to odpovídá skutečnosti nebo ne, zmizí-li z obrazovek na dva týdny ten, kdo se na nich jinak vyskytuje několikrát za den, určitě se něco děje. Navíc se v Moskvě nezúčastnil slavnosti k desátému výročí Svazu Běloruska a Ruska. Takže i když vyloučíme zdravotní důvody, co mu může kazit náladu?

…