My nic, to všechno Doležel

Bývalý šéf kanceláře premiérů Stanislava Grosse a poté Jiřího Paroubka Zdeněk Doležel byl minulý čtvrtek obviněn z podvodu. Policie po sedmi měsících zkoumání došla k přesvědčení, že si Doležel loni v památném – televizí Nova odvysílaném – rozhovoru řekl polskému lobbistovi Jacku Spyrovi o úplatek pět milionů korun za to, že dostane podnikatele kolem Setuzy opět do hry kolem privatizace Unipetrolu. Podle policie nešlo o korupci, protože Doležel prý nemohl dění kolem privatizace ovlivnit, ale o podvod – řekl si o úplatek přesto, že nemohl privatizaci ovlivnit. Tato policejní konstrukce nám chce jedním dechem říct dvě věci: privatizace Unipetrolu byla na nejvyšší úrovni čistá a Doležel jednal na vlastní pěst, aniž by jemu nadřízení politici něco tušili.

Tomu se ovšem nedá věřit. Ti, kterým si údajně osamělý Doležel řekl o úplatek, nebyli žádní naivové. Lidé kolem Setuzy měli o strategický a miliardový Unipetrol zájem dva roky, dokonale znali zákulisí privatizace, vyznali se v kuloárech moci (z drobných veksláků se přece během let dokázali vypracovat až na veličiny, kterým ministři přiklepávali skoro zadarmo státní podíly v lukrativních firmách). Tito pánové by jen stěží strkali milionové úplatky do kapes subalterního úředníka, který jejich věc „nemohl ovlivnit“. Dalším důkazem nedůvěryhodnosti policejní verze je Doleželova srpnová cesta do Varšavy. Pár dnů poté, co si řekl Spyrovi o „pět v českých na stole“, jel jako emisar…