Na skleničce s Laneganem

Podle všech rokenrolových statistik měl být už minimálně deset let mrtvý. Jenže dál točí desky, které dokazují opak. Dál ležérně vytahuje cigáro z krabičky a vyfukuje oblaka dýmu, za kterými schovává svoje unavené oči. Z jeho poslední, letos vydané desky Ballad Of The Broken Seas dýchá téměř surreálný klid. Akustická kytara, cello, varhany, decentní rytmika. Hlubokým zaprášeným hlasem zpívá Mark Lanegan písničky zrozené v hodině mezi psem a vlkem. Jako by Mrtvý muž přišel zahrát Sedmi statečným před přestřelkou. Chlapi sedí, pijou a mlčí. Není co říct. Všechny řeči jsou zbytečné. Osamělý desperát zpívá do líně se vlekoucího času. Písničky pro ty, co nikam a nikomu nepatří, pro ty, kteří se toulají životem bez schopnosti a potřeby chytit se nějaké víry nebo řádu. Lanegan k nahrávání přibral bývalou zpěvačku irské skupiny Belle and Sebastien Isobell Campbellovou. Díky jejímu éterickému hlasu si zasmušilí chlapi možná vzpomenou i na pár chvil, které stály v životě za to.

Mezi šluky z temnot

Marka Lanegana (1964) si mnozí pamatují jako zpěváka skupiny Screaming Trees. Ta patřila od začátku k nejdůležitějším oporám slavné rokenrolové generace z amerického Seattlu. Začátkem 90. let minulého století ale tuto scénu alespoň opticky rozdělil úspěch a počet prodaných desek. Zatím co Pearl Jam, Nirvana, Soundgarden a Alice In Chains se prosadili planetárně, Trees patřili k těm, kteří…