Jihočeská romantika pod velkou vodou

Kam až dosáhne velká voda v Praze a jinde na Vltavě? Odpověď lze hledat v okolí největšího českého rybníka Rožmberku.

Je sobota a slunce probleskuje mezi mraky. Málem čas na krátké rukávy. Kolem voní les a šumí voda. Pět kilometrů nad Třeboní uprostřed lužních lesů a mokrých luk vládne jarní romantika i teď, kdy je tu víc vody než obvykle. Několikametrové koryto Lužnice se tady dělí na dvě ramena: jedno teče do rybníka Rožmberk, druhé, umělé, před pěti sty lety vykopané stavitelem rybníků Jakubem Krčínem, se rybníku vyhýbá. Momentálně tu ale žádná říční koryta nejsou patrná. Voda se řine všude pod stromy a přítmí lesa proměňuje v pohyblivou vodní plochu, v níž si malé proudy hledají cestu mezi stromy. Právě tady, na místě zvaném Rozvodí Lužnice, se dá poprvé zjistit, co čeká krizový bod jihočeské velké vody – největší český rybník Rožmberk.

Uprostřed proudů vody se táhne jediné suché místo, vyvýšená cesta také kdysi postavená Krčínem. Po ní se čas od času trousí výletníci a pozorují vodní divadlo. Stojí tu i domek Povodí Vltavy. Z něho co chvíli vybíhá nervózní mladý muž, koukne na stařičký měřič s chvějící se ručičkou zaznamenávající na papír výšku hladiny vody. Během soboty jde pořád mírně nahoru. „Když se řeka rozlije do lesa, tak průtok vody můžeme jen odhadovat. Výška vody je to jediné, co teď můžeme skutečně sledovat,“ říká zachmuřený vodohospodář a sahá po…