Holocaust jako kšeft

Židovští předáci ho přirovnávají k Davidu Irvingovi, jeho knihy rádi kupují neonacisté, ale Norman G. Finkelstein se pořád ještě zuby nehty drží ve slušné společnosti. Syn přeživších vězňů Osvětimi a Majdanku vyrostl v Brooklynu, přednáší politologii a na přelomu tisíciletí vyvolal pořádný rozruch knihou Průmysl holocaustu. Úvahy o zneužívání židovského utrpení. Tak trochu od boku v ní vystřílel celý zásobník tvrdých výhrad do řad amerických židovských vůdců, Izraele, Elieho Wiesela i Simona Wiesenthala. Kdekoho obvinil z cynického vytěžování památky holocaustu k zištným cílům, v následné vzrušené debatě ho ale zachránilo to, že kromě nelítostných kritiků našel také věrohodné zastánce. Nyní jeho kniha vychází česky.

Objev, který se hodil

Úvodem jedno důležité ujištění – Finkelstein nikdy nezpochybňoval ani nezlehčoval nacistickou genocidu Židů, to by samozřejmě nestálo za to s ním polemizovat. Pouze velmi nevybíravě kritizuje způsob, jak se od 70. let nakládá s odkazem holocaustu, v čemž není zdaleka první ani jediný.

Klíčová otázka, kterou si Finkelstein klade, je opravdu zajímavá, aniž bychom museli souhlasit s jeho odpovědí: proč až do konce 60. let 20. století holocaust nikoho nezajímal? V novinách se o něm nemluvilo, historické studie se daly spočítat na prstech jedné ruky, pamětníci, kteří sepsali své vzpomínky, jen obtížně nacházeli nakladatele, a v agendě…