Elegantní provokatér

Málokdy se politolog stane objektem zájmu komentátorů. Ti jej občas užívají k ilustraci svých závěrů, tezí a předsudků, když potřebují citovat experta. Američan Francis Fukuyama je jednou z výjimek. Introvertně působící absolvent Cornellu a Harvardu, žák konzervativního filozofa Allana Blooma, je léta myslitelem-celebritou. Přesto překvapuje publicita kolem jeho nové knihy (After the Neocons: America at the Crossroads), jež je považována za jakýsi autorův rozchod s neokonzervatismem.

Ne triumf, ale zamyšlení

Fukuyama však byl nesamozřejmým neokonzervativcem. Ve druhé polovině devadesátých let se sice podílel na vzniku Projektu za nové americké století, think tanku, jenž nastolil neokonzervativní agendu, vyzýval prezidenta Clintona a posléze i Bushe ke svržení Saddáma Husajna, jeho způsob psaní a uvažování je však spíš analytický a filozofický, narozdíl od více ideologické a polemické tóniny většiny neokonzervativců.

Kromě Blooma (mezi jehož prominentní žáky patří třeba i šéf Světové banky Paul Wolfowitz a k přátelům se řadil spisovatel Saul Below) ovlivnila Fukuyamu intelektuálně filozofie konzervativce Lea Strausse, ale i například Hegela a Nietzscheho. Fukuyama je bytostný pesimista nietzscheovského stylu. Definitivní ideové vítězství modernistického liberalismu nad šněrovací kazajkou socialismu a gilotinou komunismu i nacismu nebylo pro něho důvodem k triumfování, ale k…