Před 10 lety

Česká vláda zvažuje zavedení apartheidu. Takový závěr si může vytvořit čtenář nedávného průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění (IVVM) s názvem Občané k romské problematice. Státní, tedy vládou pověřená instituce, se v něm rozhodla vyzvědět, zda by lidé něco namítali proti blíže neurčenému „zákroku“ úřadů vůči romskému etniku. Výsledek potvrdil očekávání: devadesát procent populace bylo pro. Mnohem důležitější než skóre je ovšem v tomto případě znění samotné otázky. Měly by stát a obce zabraňovat tomu, aby se Romové vyhýbali práci a raději pobírali sociální dávky? zajímalo IVVM. Co na to říct? Hodnota takového dotazu je stejná, jako se ptát: „Měla by policie dovolit brýlatým vraždit a znásilňovat?“ Podstata nevkusu je patrná na první pohled: tázajícímu nejde o to zjistit, zda občané považují brýle za znak násilníků (či tmavší kůži za znak „příživnictví“), ale už dopředu to sám nastoluje jako nepochybný fakt. Neřešitelná situace ovšem nastává v momentu vyhodnocení podobné ankety. Jak by měly úřady s výsledky naložit? Vyhradit podle rady devíti desetin lidí této země sociální podporu jen pro bílé? Zavést tábory nucené práce pro Romy? Nebo raději prozradit sociologům z IVVM, že ne všichni Romové se vyhýbají práci, stejně jako ne všichni čeští turisté ve Vídni kradou. A fakt, že někteří to přece jen dělají, ještě neopravňuje rakouské agentury k otázce: Měl by rakouský stát zabránit Čechům, aby se vyhýbali poznávání krás naší země a…