Mimochodem

Camille Desmoulins, jeden z vůdců Francouzské revoluce, měsíc před útokem na Bastilu píše svému otci: „Napětí narůstá. Bretonci zabíjejí holuby a lovnou zvěř, jiná skupina mladých mužů provedla neslýchaný masakr mezi zajíci a králíky. Na saintgermainské rovině jich pobili čtyři až pět tisíc kusů.“ Poslanec jasně naznačuje, že revoluční situace dozrává. Než se lid pustí do vrchnosti, nejprve zúčtuje s její lovnou zvěří. Pochod za svobodou, rovností a bratrstvím odstartují zmasakrovaní králíci.

Napětí narůstá, píšou i dnešní noviny, po celé zemi jsou zablokované fakulty, v ulicích manifestují studenti, odboráři, 28. března proběhne generální stávka státních zaměstnanců. Srážky s policií, zranění, rozbité výklady, hořící auta. Že by si dějiny zahrály rošádu? Avšak o zajících ani holubech nikde ani zmínka. Byly sice pobity některé slepice a kuřata, ale ty má na svědomí psychóza okolo ptačí chřipky. Doba se zkrátka změnila. Jde o obvyklý způsob místní komunikace mezi vládou a věčně nespokojeným lidem. Kam až ozvěna tohoto dialogu dolehne, dokládá svědectví hygienického personálu z univerzit i odborářských centrál. Každá dlouhodobá stávka se totiž odrazí na stavu toalet. Úměrně s prodlužováním sociálního konfliktu čistota i vzhled sociálních zařízení povážlivě degradují. Jako by kolektivní bitva za budoucí štěstí z lidí mimovolně vyráběla barbary. Současné poměry uklízeči přirovnali k…