Jak myslí fanatik

Násilím páchaným ve jménu náboženství dnes netrpí pouze islám. Naopak, krvavých útoků „ve jménu boha“ přibývá v posledních desetiletích i u vyznavačů ostatních náboženství. Americký sociolog Mark Juergensmeyer procestoval celou řadu rizikových oblastí, setkal se s muslimskými fundamentalisty, představiteli radikálních protestantů i katolíků v Severním Irsku, s atentátníky proti potratovým klinikám v USA z řad křesťanské pravice, se sikhskými i hinduistickými radikály z indického Paňdžábu, ale také s židovskými a palestinskými militanty či členy japonské sekty Óm šinrikjó. Jeho kniha Terror in the Mind of God (Hrůza v boží mysli), jež se v USA dočkala už tří vydání, předkládá nejen důkazy toho, jak moc jsou si radikálové různých vyznání podobní, ale také zasvěcený vhled do prostředí, v jakém se fanatismus rodí.

Mladí a kosmičtí

Na rozdíl od vlivných politologů typu Huntingtona či Brzezinského, kteří současné konflikty analyzují v teple pracoven, Mark Juergensmeyer se systematicky vydává přímo na místo činu. Zpovídá přímé svědky i pachatele náboženského terorismu, zkoumá podobnosti, snaží se pochopit mechanismus, jakým terorismus vzniká. Přes zásadní rozdíly jsou podle autora všechna náboženství schopna poskytnout jak argumenty pro nenásilí a mír, tak pádná ospravedlnění války a násilí. Pokud se uchylují k tomu druhému, spojuje je především vidění světa optikou „kosmické války“. To, co vidí sekulární část společnosti jen jako významné sociální či politické problémy, vnímají náboženští militanti obohaceně o morální rozměr: jako součást daleko širšího a odvěkého boje dobra a zla, boha a ďábla. Metafyzické zlo nelze reformovat ani s ním uzavírat kompromisy, musí být zničeno. Větší část společnosti se může domnívat, že panuje všeobecný mír, viděno prizmatem kosmické války je ale svět ve skutečném konfliktu. Takové přesvědčení pak samozřejmě ospravedlňuje užití násilí, které by bylo v míru nemyslitelné.

Kdo jsou pachatelé teroru a násilí ve jménu boha? Mark Juergensmeyer vyvrací rozšířenou domněnku, že jde o duševně nenormální, agresivní jedince. V drtivé většině případů potkal „spořádané“, nenápadné a psychicky přiměřeně zdravé lidi. Zatímco ideoví lídři náboženských militantních skupin pocházejí nejčastěji ze zajištěných středostavovských poměrů, většinu pěšáků charakterizuje marginalizace. Žijí na okraji společnosti, zažívají každodenní pocity beznaděje. Účast na akcích náboženských militantů jim poskytuje možnost být konečně významný, být součástí velkolepého boje na straně dobra.

Není náhoda, že například většinu militantů z palestinského hnutí Hamas tvoří teenageři nebo že sikhským extremistům je zpravidla okolo dvaceti let. Věkový interval mezi šestnáctým a dvacátým druhým rokem pokládá autor za citlivý zejména ve společnostech s vysokou hodnotou rodiny, od které se odvíjí sociální status člověka. V tomto věku již nejsou mladí mužové dětmi, ale ještě nezaložili vlastní rodiny, což by jim dodávalo hrdost a společenskou prestiž. Přidáte-li vysokou nezaměstnanost, omezené možnosti trávení volného času, případně tradiční zákaz předmanželského sexu, pořádná frustrace je na světě. Militantní hnutí tak mladým svobodným mužům poskytuje zábavu, náhradní „domov“, vřelé vztahy a uznání ze strany spolubojovníků.

Satan z Washingtonu

Onoho ďábla v zuřící kosmické válce náboženští radikálové obvykle v první řadě vidí v místních prozápadních, sekulárních vládách. Ty propagují hříšný odklon lidí od náboženství a tradičních morálních hodnot, hledí si jen svých egoistických zájmů. Vláda zla musí být svržena a nahrazena novým společenským zřízením na základě náboženských principů. V tom se shodnou radikálové ze všech náboženských okruhů: americký protestantský reverend útočící na potratové kliniky obdivuje íránský režim řídící se islámským právem šaría, jeden z arabských útočníků proti Světovému obchodnímu centru (WTC) v New Yorku v roce 1993 se domnívá, že by USA byly morálnějším státem, pokud by měly vládu na křesťanských základech.

Většina náboženských militantních hnutí celého světa pokládá za jedno z nejnebezpečnějších ztělesnění „satana“ Spojené státy americké. Již v dekádě předcházející 11. září 2001 bylo celých 40 procent všech teroristických útoků ve světě namířeno proti americkým cílům. Proč právě USA? Spojené státy v prvé řadě poskytují ekonomickou a vojenskou pomoc celé řadě nepopulárních a prozápadních režimů, jež pronásledují náboženskou opozici. Například již prvním islamistickým útočníkům proti WTC v New Yorku (1993) původem z Egypta vadilo především to, že USA podporují autoritářského prezidenta Mubaraka, úhlavního nepřítele hnutí.

Se Spojenými státy je spojována také masová konzumní kultura propagující násilí, sex, drogy a individualismus. Rabín ze Západního břehu Menachem Fruman se schází pravidelně s palestinskými ulamá blízkými Hamasu a jednou z mála věcí, na které se opravdu shodnou, je odpor k americké kultuře. Všem náboženským militantům je společná také paranoidní obava, že Spojené státy se chystají ovládnout svět pomocí politické, kulturní a ekonomické dominance. Kromě radikálních islamistů takový názor sociolog vyslechl také od příslušníků japonské sekty Óm šinrikjó, a dokonce i od skupiny křesťanských fundamentalistů v samotných USA.

Juergensmeyerova kniha poměrně přesvědčivě podporuje teorii, že hlavním konfliktem dnešního světa není huntingtonovský střet civilizací, ale daleko spíše konflikt uvnitř civilizací – na úrovni jednotlivých národních států. Stále častěji se náboženství vrací do politiky a nevyhnutelným důsledkem se zdá být střet sekulárních a náboženských ideologií, které se opírají o diametrálně odlišné hodnoty.

Autor studuje sociologii na FF UK.

Mark Juergensmeyer: Terror in the Mind of God, The University of California Press, 2003.