Zelení: luxus, který si můžeme dovolit

Pokud chce Bursík a spol. uspět, musí se chovat jinak než jeho kolegové v Německu a Rakousku. Česká společnost je v mnohém jiná.

Světová banka před několika dny označila Českou republiku za vyspělý stát. Jen několik týdnů poté, co Česko v hospodářské výkonnosti předstihlo Portugalsko, nejslabší z patnáctky starých členských zemí Evropské unie. Se šesti procenty růstu mají za sebou Češi ekonomicky nejlepší rok, když průměrné příjmy přesáhly tisíc bývalých německých marek na hlavu a v Praze dokonce tisíc dolarů. Ve stejném čase Strana zelených poprvé v historii překročila v průzkumech pětiprocentní hranici vstupu do parlamentu a týden po týdnu její popularita stoupá. Teď už k deseti procentům nad Kalouskovy lidovce. A to s programem, který jako jediný neslibuje voličům, že budou po volbách žít snáze a levněji, ale dráž a lépe. Je to program, který se jako jediný vymyká z rámce Evropy postkomunisticky zaostalé (v níž jde o to vydělávat, mít práci, střechu nad hlavou, prostě nějak přežít) a nabízí vyspělou západoevropskou liberální alternativu. Není to program ani levicový, ani pravicový, je to program zcela jiný.

Proto není divu, že šéf KSČM Vojtěch Filip hovoří o melounu, do kterého nevidí, premiér Jiří Paroubek tvrdí, že kdo volí zelené, dává hlas ODS. Mirek Topolánek neříká raději nic, jak se stalo jeho zvykem. Zato skutečný vůdce šiků ODS, prezident Václav Klaus, už dokázal najít slabé místo zelených (kteří mu jako zakuklení havlovci jsou z duše…