Osvěta ano, z peněz za pokuty

Kousek od domu pisatele těchto řádek je běžná pražská zastávka tramvaje. Běžná znamená, že tvoří ostrůvek mezi dvěma dvouproudými silnicemi. Na nich je rychlost omezená jako všude ve městě padesátkou, jenže díky šířce asfaltu a rovině jezdí auta běžně osmdesát a víc. Nutno dodat, že desítky centimetrů podél nástupiště, na němž čekají lidé na tramvaj. V posledních dvou letech tady auto zabilo jednu starou ženu, ale vzhledem k tomu, jak často v tomhle frekventovaném místě chodci uhýbají před rozjetými auty na poslední chvíli, může být i hůř. Patrně by pomohly policejní hlídky, ty ale obvykle stojí o kus dál, kde žádní chodci nejsou a auta zaručeně jezdí rychle, takže se tam dá vybrat nejvíc pokut.

Takže střízlivě viděno očima člověka, který to z chodníku či ostrůvku tramvaje každé ráno pozoruje: těžko si lze představit jiný způsob, jak zběsilé proudy aut přibrzdit, než je hrozba vysoké pokuty. Teoreticky by se dala zúžit vozovka, postavit do silnice překážku, rozšířit ostrůvek. Zkrátka ubrat (byť jen opticky) řidičům asfalt, a tím i pocit neohroženosti. To ale správci městských silnic odmítají. A spoléhat na to, až řidiče zpracuje náležitá osvěta? Nic proti ní, ale tolik času vzhledem k vážnosti situace nemáme.

Ve skutečnosti však nejde o zvyšování represe. Té má policie už dnes k dispozici dost především díky novému bodovému systému, který začne v létě platit. Spíš jde o to, jak represivních nástrojů dostatečně využívat, mít dostatek měřidel rychlosti a pružný…