Mít úctu před vlastním instinktem

Miroslav Srnka (30) se narodil v Praze, patří k nejvýznamnějším českým skladatelům své generace: skladby, které si u něj objednávají renomované evropské soubory a instituce, zazněly v Paříži, Berlíně, Praze, Curychu aj. Kromě komponování pracuje jako muzikolog pro firmu Editio Bärenreiter Praha. Srnka vystudoval hudební vědu na FF UK a skladbu na Akademii múzických umění. Je ženatý, má dvě děti. Žije v Praze. Toto pondělí připravila Pražská komorní filharmonie autorův profilový koncert v pražském Švandově divadle (www.srnka.cz).

Jak se stane, že člověk začne skládat hudbu?

V mém případě to bylo jednoduché. Chodil jsem se dívat na sestru do hudebky a zjistil jsem, že tam chci chodit taky. To mi bylo šest. Začal jsem hrát a vcelku brzo šmudlat i nějaké vlastní maličkosti. Prostě mě to bavilo. V pubertě přišla pauza. První rozsáhlou kompozici jsem složil na vysoké. Byla reakcí na to, že jeden z mých blízkých přátel onemocněl rakovinou.

Zahrál tu skladbu někdo?

Ne, a snad ji stačím zničit, než ji někdo objeví, protože je to kompletní plagiát: trochu Janáček a trochu Bartók. Ale kompozice se náhodou dostala ke skladateli Milanu Slavickému, který mě vyzval, abych se věnoval skladbě. Při filozofické fakultě jsem k němu šel studovat na Akademii múzických umění.

Jak se vám tam líbilo?

Hned po škole…