Kdo zachrání naše skvosty

Mezi našimi památkáři to poslední dobou vře. Neuplyne týden, aby se neobjevila nějaká protestní petice či dopis, aby nebyl někdo odvolán nebo dosazen. Jedna tiskovka střídá druhou, památkáři křižují republiku a vzrušeně se radí, jakým způsobem mají dál existovat. Rozruchu se nelze divit. Obor se po razantních změnách nového ministra kultury probouzí z dlouhého spánku. Ve svých rukou přitom třímá nevyčíslitelné hodnoty. Stačí málo a mohou být nenávratně ztraceny.

Nic pro začátečníky

Podle sociologických výzkumů stojí památky v naší hierarchii hodnot na předním místě. Jsme ochotni za jejich opravu vydat pořádný balík peněz, ale rádi bychom je zároveň využívali a potěšili se s nimi. Nechceme žít v nějakém skanzenu. Hůř už jsou vnímáni samotní památkáři. Veřejnost jim často vytýká, že staví zájmy památek nad zájem lidí. Tak to alespoň vyplývá z výzkumů, které nedávno prováděla na území hlavního města agentura STEM. A konkrétní příklady jim dávají za pravdu.

Příběh Vladimíra Lažanského, potomka šlechtického rodu, podnikatele a milovníka památek, je zvláštní, ale ne neobvyklý. Před deseti lety si koupil starobylý zámek v Chyši na Karlovarsku. Kulturní památka, která dřív patřila jeho rodině, byla na spadnutí, takže do ní během let nalil přes šedesát milionů z vlastní kapsy. Předem řekl, že památku zpřístupní veřejnosti. Stát mu tedy přispěl osmi miliony. Věc se podařila,…