Hagenovy sladké dny

Ještě je příliš brzy na dalekosáhlé závěry z nepokojů kolem karikatur proroka Muhammada, ale ve Skandinávii je krátkodobý výsledek očividný: politické strany, které už delší dobu brojí proti přistěhovalcům, zejména islámským, surfují na obrovské vlně úspěchu. Koncem února v Norsku několik průzkumů dokonce potvrdilo, že tamní Strana pokroku (Fremskrittspartiet, Fr.p) se vyšvihla na čelo politického žebříčku s podporou 32 % voličů. Kdyby tato severská země uspořádala parlamentní volby teď, vytvořila by zřejmě novou vládu strana, kterou česká média běžně označují jako „pravicově extremistickou“.

Pod takovou politickou nálepkou si obvykle představujeme skinheady, rasisty, či dokonce zdviženou pravici. Samotná Strana pokroku se ale označuje jako liberálně-konzervativní. A její program působí jako převzatý přes kopírák od české ODS, která sice v západoevropském kontextu má své kuriózní prvky, ale nelze ji nazývat „krajně pravicovou“. Co z toho zmatku plyne?

Všeobecně asi to, že spektrum politických stran v Norsku se celkově nachází více doleva než v kontinentální Evropě, natož v její postkomunistické části. Pokud ale jde o Stranu pokroku samotnou, můžeme přes všechny postkarikaturní výkyvy s jistotou konstatovat dvě věci: někdejší marginální spolek kverulantů a extremistů se stal skutečnou masovou stranou, která bezostyšně krade sociálním demokratům hlasy „obyčejných…