Ženský přístup k věci

Ač se avantgardní umění minulého století pokoušelo rázně skoncovat s přežitky minulých epoch, vůdčí roli tradičně ponechalo téměř výhradně mužům. Ojedinělost výjimek typu Toyen to jen potvrzuje. Nerovnost šancí uplatnit se v čele uměleckého pokroku zajímavě ilustruje výstava celoživotní tvorby Běly Kolářové (nar. 1923) v pátém patře pražského Veletržního paláce. Poslední z velkých zjevů českého modernismu, básník a kolážista Jiří Kolář (1914–2002), svou ženu v samostatné tvorbě i ve snahách o její prezentaci v zásadě podporoval, přesto však zůstávala až příliš v jeho monumentálním stínu. Místo, jež Běla Kolářová zaujímá v dějinách moderního českého umění, je i proto dodnes trochu nejasné.

Tichý smích v pozadí

Ovlivňování nebývá v partnerských vztazích nikdy jednostranné. Velké koncepce uzrávají často v každodenních rozhovorech vzájemným porovnáváním dojmů a nápadů, byť výsledek nakonec nese jediné jméno. Ani převratná teorie relativity by se zřejmě neměla připisovat čistě jen Einsteinovi, neboť na jejím elegantním matematickém vyjádření měla podle některých historiků vědy lví podíl jeho první manželka Mileva Maričová – jediný génius v rodině, jak dodávají ti jízlivější. Privátní vztahy v pozadí umělecké tvorby jsou ještě komplikovanější. Do jaké míry například dotvářely Kafku adresátky jeho dopisů? Plátna Salvadora Dalího dokážou historici umění poznat podle…