Tapie vstal ze dna

„Jsem opět tady a mají ze mě strach, nejdelší vražedné nože vždy měli moji političtí souputníci. Nikdy mi neodpustili, že jsem byl členem vlády a nebyl jako oni.“ Tato slova pronesl v lednu Bernard Tapie. Bylo to krátce poté, co bývalého šéfa fotbalového klubu Olympique Marseille, ministra, poté vězně a pak úspěšného herce nařkl někdejší záložník marseilleského týmu Jean-Jacques Eydelie z organizování dopingu před důležitými zápasy a z korupce hráčů i rozhodčích. „Nemají-li proti mně nic lepšího než 13 let starou a uzavřenou aféru, jsou směšní,“ pokračoval Tapie. „O vysoký politický post se už ucházet nikdy nebudu, poučil jsem se. Oni ale ne, nedošlo jim, že daleko nebezpečnější můžu být jako nezávislý komentátor.“ Jak tato slova myslel, ukázaly další dny. Bývalého fotbalistu zažaloval za pomluvu a ve sledované televizní diskusi utrousil: „Bůh nás ochraňuj před politickým návratem Jospina, tohoto socialisty 19. století.“

Tapieho příběh je skutečně pozoruhodný. Ukazuje to, co už známe sami – dráhu obchodního, politického a fotbalového šíbra, která ho dovedla pro podvody až za mříže. Ukazuje ale i to, co ještě neznáme – jak se takový člověk zdvihl ze dna a získal si opět uznání.

Kapitalista s duší

Tapie, přáteli i novináři přezdívaný Nanard, se v dospívání protloukal, jak se dalo, přitahován slávou a leskem…