A poslední policista zhasne

Odchody tuzemských policistů do civilu jsou v poslední době tak četné, že se tomu nedá říkat jinak než úprk. Na první pohled by to mohla být radostná zpráva. Náš policejní sbor – v přepočtu na obyvatele druhý největší v Evropské unii – zeštíhlí a zůstanou v něm jen dobře placení ochránci zákona, kteří cítí boj za bezpečnost občanů jako své poslání. Jenže nikdo nejásá. Naopak, ministr vnitra, vedení policie i opoziční politici z toho mají starostlivé vrásky. Tak proč se ten mizející proud nedaří zastavit?

Šachy a stín

Během posledních pěti let opustil policejní řady každý šestý policista. Loni přišla největší vlna odchodů. V předcházejících letech odcházelo ročně v průměru patnáct set lidí, v roce 2005 skoro tři a půl tisíce. Většinu z nich tvoří ti, co nastoupili ke sboru po roce 1989. Ze statistik ministerstva vnitra lze vyčíst, že sbor opouštějí lidé po deseti letech služby v průměrném věku třiceti pěti let. „Proč? Mají toho po krk. Policii ovládly kádry z předlistopadové Veřejné bezpečnosti. Místo pořádné práce jenom intrikují, nejsou schopni prosazovat zájmy policie, a protože mají máslo na hlavě, politici je snadno ovládnou, donutí k úsluhám,“ tvrdí Zbyněk Fic, který policii opustil před šesti lety. Nastoupil do ní v roce 1990 s vizí, že pomůže postavit jiný sbor, než byl ten, co za bolševiků posluhoval moci. „Nějakou dobu to fungovalo, v…