Ptačí starosti
„Tak, dobrou chuť!“ popřál svým hostům se širokým úsměvem ministr zemědělství Jan Mládek první březnovou středu, než se před televizními kamerami pustil do jedné z mnoha kuřecích dobrot. Jeho spolustolovníci na mimořádné propagační snídani ani nepotřebovali pobízet.
„Tak, dobrou chuť!“ popřál svým hostům se širokým úsměvem ministr zemědělství Jan Mládek první březnovou středu, než se před televizními kamerami pustil do jedné z mnoha kuřecích dobrot. Jeho spolustolovníci na mimořádné propagační snídani ani nepotřebovali pobízet. Šlo vesměs o zdejší velké zpracovatele drůbežího masa, kteří přišli na ministerstvo, aby po vzoru dávných ochutnávačů přesvědčili veřejnost o naprosté zdravotní nezávadnosti svých lahůdek. U Mládkova stolu vládla pohoda, všem byl na hony vzdálen strach obcházející české konzumenty kuřecího masa, které média denně bombardují zprávami snad o každém uhynulém opeřenci v okolí mnoha tisíc kilometrů. Ať už je tato kolektivní hysterie z chřipky oprávněná či ne, vyvstává s ní otázka, jak na tuzemské drůbeží podnikání dopadne smrt prvního nakaženého zvíře u nás.
Atomová drůbežárna
„Když může demonstrativně pojídat kuřecí i prezident Chirac, tak proč ne my?“ říká jeden z účastníků snídaně u Mládka na dotaz, zda je vzhledem k neznámým rizikům takové uklidňování lidí zodpovědné. „A vůbec – řekněte mi, kde ve světě je drůbeží maso zdrojem nákazy, no kde?“ dodává šéf Agrární komory ČR Jan Veleba. No třeba v Asii, v Turecku – prostě všude tam, kde se lidé virem nakazili. Po této odpovědi pan Veleba rychle končí hovor. Asi mu došly argumenty. Vždyť i sám ministr Mládek jako první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu