Kurtoazní poezie 12. století sice dámy nezřízeně ctila, ale samy ženy se ke slovu literárně skoro nedostaly. Kromě královen, světic a milenek básníků o nich nevíme. Také Hildegarda z Bingenu, magistra ženského kláštera, jež ve své době proslula hlavně mystickými proroctvími a duchovními skladbami, zůstávala dlouho ve stínu svých intelektuálních vrstevníků, k jakým patřil Petr Abélard či Bernard z Clairvaux. Více připomínána je teprve v posledních desetiletích, snad v souvislosti s feminismem, ale především proto, že ve třech knihách svých vidění i neobyčejně bystré korespondenci zanechala nejpodrobnější zprávu o životě, citech a myšlení středověkých žen. Hildegarda se dokonce stává kultovní postavou, jakousi vědmou předjímající duchovní synkretismus dneška. Její životopis Neboť jsem nemocná láskou z pera německé autorky Barbary Beuysové (nakl. Prostor) se takovému pojetí nepodbízí, zato přesně vykresluje ducha doby.
Předloni zesnulý básník
Josef Hiršal
se rád zabýval nejpodivnějšími polohami poezie. Nacházel je v různých jazykových oblastech, z nichž překládal, a vynalézal je vlastními básnickými experimenty. Pohrával si rovněž s nápadem zveřejnit své jinošské básnické pokusy – bezelstné, snad i trochu trapné, ale právě tím autenticky dojemné – chtěl je propojit se „stařeckými“ verši z posledních let. Zamýšlenou sbírku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu