Jdi na východ, mladá ženo

Chudí dělníci z venkova a ještě chudší ženy z rozvojových zemí vytvářejí kombinaci, která vede k projevům rasismu.

Stále více žen po celém světě opouští své domovy s cílem najít práci v zahraničí. Fenomén, kterému teoretikové začali přezdívat femmigrace. Tchaj-wan je již po více než dvě desetiletí cílovou stanicí žen z jihovýchodní Asie, které zde nalézají práci v továrnách, na stavbách, u šicích strojů v textilkách, stejně jako tradičně ženská zaměstnání, mezi něž patří opatrovnictví, práce v domácnosti a ve službách či prostituce. Existuje však i méně problémová cesta obcházející pracovní povolení i víza – uzavírání transnacionálních manželství zprostředkovaných na objednávku sňatkovými agenturami.

Není proč spěchat

Podle oficiálních statistik imigračního oddělení ministerstva vnitra se od konce 90. let, kdy boom začal, přistěhovalo na Tchaj-wan za účelem manželství 336 483 žen z Číny, Vietnamu, Indonésie, Thajska, Filipín, Kambodže a Barmy. Obliba etnicky smíšených sňatků, které loni v dubnu tvořily 32 % všech zaregistrovaných manželství, tak dosáhla svého dosavadního rekordu.

Socioložka Siao-čchuan Siaová, která se tímto fenoménem zabývá přes patnáct let, zdůrazňuje, že za ním stojí hned několik sociálních jevů. „Interkulturní manželství zprostředkovaná agenturami k sobě přivádějí oběti nerovnoměrného ekonomického vývoje – chudé dělníky z tchajwanského venkova, kteří touží po založení…