EU se škrábe z krize

Někteří pozorovatelé a politici tvrdí, že EU prochází systémovou krizí, která nemá snadné řešení. Jiní zase vidí současné problémy jen jako jedno z mnoha klopýtnutí na dlouhé cestě. EU se prý přece vždy posunovala dva kroky kupředu a jeden krok vzad. Pravda je, jako obvykle, někde uprostřed: EU skutečně prochází krizí, ale zároveň má už vzhledem ke své minulosti schopnost tuto krizi překonat.

Konec projektu elit

Rok 2005 opravdu nebyl pro Evropskou unii šťastný. Po odmítnutí Evropské ústavy v referendech ve Francii a v Nizozemsku a po následném krachu červnového summitu, na němž se evropští politici nedohodli na rozpočtu na roky 2007–2013, to s vyhlídkami Unie vypadalo nevalně. V této vypjaté atmosféře se EU navíc musela rozhodnout, zda zahájí přístupové rozhovory s Tureckem. I zde viselo rozhodnutí na vlásku.

Současné problémy EU byly paradoxně způsobeny jedním z jejích nejodvážnějších rozhodnutí v historii: rozšířením o deset nových členů. Ačkoli bylo jasné, že rozšíření o tak velkou skupinu zemí, z nichž většina je ve srovnání s průměrem EU chudá a ještě stále prochází procesem demokratické konsolidace, je riskantní podnik, rozhodnutí bylo učiněno západoevropskými politiky bez toho, že by je hlouběji konzultovali s obyvateli svých zemí. Zejména francouzské referendum o euroústavě pak potvrdilo, že obyvatelé bohatých zakladatelských zemí EU nebyli na tento krok připraveni.

Ve francouzském referendu se ukázalo nejen to, že i…