Snaha státu sebrat chudé, ovdovělé matce všechny děti dorazila před českobudějovický soud. Ten sice o Valérii Pužové a jejích devíti dětech nerozhodl, ale do případu zasáhl ombudsman a dění dostalo nový spád.
V lednici a ve skříni
„Určitě všechno dobře dopadne a my zůstaneme pohromadě,“ říká malý Roman Pužo (10) a pevně se přitom drží mámy za ruku. „Nechali jsme si totiž po tátovi koženou bundu, ve které zemřel, a to nás ochrání. Taky jsme si všichni dali jeho fotku do penálu. Táta nedopustí, aby se nám stalo něco zlého, i když je mrtvý.“ Přání se chlapci a jeho osmi sourozencům zatím vyplnilo napůl: českobudějovický soud, který minulé úterý rozhodoval o konfiskaci dětí Valérie Pužové, se nedobral konečného stanoviska a své jednání odročil. Obě strany sporu jdou tak do dalšího kola s nejsilnější možnou motivací. Milující matka vede bitvu o vlastní děti, protivníkům z doposud všemocného úřadu jde o vlastní důležitost, zaběhnuté pořádky, a dokonce – jak prohlásil náměstek českobudějovického primátora Tomáš Kubín – o vítězství „našeho kulturního prostředí nad něčím odlišným“.
Příběh tohoto „souboje kultur“ doléhá na informovanou část veřejnosti už více než měsíc – od chvíle, kdy Lidové noviny přinesly první zprávu o pasti, do které úřednice v Českých Budějovicích uvrhly tamní matku devíti malých dětí (viz…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu