Strach a hnus nad Postoloprty

Zavraždění Němci v Postoloprtech pamětní desku mít nebudou. Rozhodli o tom právě teď tamní zastupitelé, když zamítli návrh Kruhu přátel česko-německého porozumění připomenout ve městě pamětní deskou události z června 1945. Tehdy zde bylo v rámci „spravedlivé odplaty“ zcela bez soudu a bez konkrétní viny postříleno několik set německých civilistů. Plán na kamennou připomínku tehdejší tragédie radnice zamítla už podruhé a s velkou rozhodností: z devatenácti přítomných zastupitelů jich osmnáct hlasovalo proti a jeden se zdržel. Stalo se tak přesto – nebo možná právě proto –, že ve městě žijí mnozí potomci někdejších obětí i vrahů a že dávný masakr zde není historií, ale stále živoucím zraněním.

Proti vůli nepůjdu

Jako první tu ránu v roce 1995 otevřel Svobodný hlas, lounské noviny vydávané místní občankou Květou Tošnerovou. V obsáhlém seriálu na jeho stranách znovu ožily chvíle z léta 1945, kdy do Postoloprt dorazili vojáci 1. divize československé zahraniční armády, aby zde spolu s místními Čechy „vyčistili prostor od německého živlu“. Několikadenní řádění ozbrojených skupin vyvrcholilo masovým vyvražďováním v postoloprtské bažantnici. Podle poslanecké vyšetřovací komise, ustavené v roce 1947 a vedené lidovci, bylo v hromadných hrobech kolem Postoloprt exhumováno 763 těl. Komunistický puč další šetření překazil – ale ještě o půl století později si novináři ze Svobodného hlasu vysloužili za publikování…