Pohodáři ze Sluníčka

Dvě odvážné ženy vytvořily v malém moravském městě přívětivou školu, která stojí na vlastních nohou a dokáže z dětí udělat zdravě sebevědomé „pohodáře“ zvládající přijímací zkoušky na víceleté gymnázium a schopné se postavit výzvám i nástrahám obyčejného světa.

Ve třech a z trucu

Nezvoní. Paní učitelka klidným sametově zbarveným hlasem oznamuje dětem, že hodina prvouky skončila a že se na ně těší zase v pondělí. Děti si neochotně balí růžové a modré penály a většina z nich polohlasně mručí na protest. Pak se ozve hlasitější: „Ještě nééé!“

V soukromé základní škole Sluníčko v Lipníku nad Bečvou vládne pozoruhodně přátelská atmosféra, v níž běžné školní zařízení připomíná jen máloco. Po zdech se prohánějí namalované opičky a myší jedenáctky na nich čutají fotbal. Stěny hrají barvami. O přestávce se děti prohánějí po zasněžené zahradě nebo polehávají na velkých lenoškách. Nikde sebemenší stopa po nervozitě či tak dobře známých fistulích vychovatelek.

„Všechno to začalo z trucu – a taky ze zoufalství. Před listopadem 89 jsem pracovala v mateřské školce. Ale to nebyla školka, to byla hrůza. Na povel všichni na záchod, na povel spát… nedělaly jsme nic jiného, než ty děti buzerovaly, tak jak to nařizovali inspektoři,“ líčí rázně své zážitky z počátků kariéry sympatická čtyřicátnice Věra Pospíšilová. Po několika konfliktech se školskou inspekcí, zapříčiněných touhou několika učitelek i dětí po…