Mimochodem

Díky klasikovi ví i průměrný absolvent základní školy, že lásky čas u nás nadchází teprve s májem. V máchovských komentářích najdeme dokonce spekulace, že i to je příliš brzy – básník prý podlehl literárním vzorům z vlídnějších krajů, ale v české kotlině bývají noci počátkem května ještě dost chladné. Valentýnský povyk v půli února se proto může jevit jako úplný nesmysl, který si vymysleli květináři, aby svému artiklu zajistili odbyt i mimo sezónu. Příroda je ovšem mocnější než literární rozbory. Slavíci sice přitáhnou až někdy za čtvrt roku, růže vzdychají leda ve sklenících a šepot mechu není pod závějemi slyšet, zato kočky mi za únorových nocí řvou pod oknem tak láskyplně, že se nevyspím.

Když se nám loni zaběhl kocour Arnold, řekli jsme si, že už si raději nebudeme na žádné další přítulné zvíře s tuláckými sklony zvykat. Zanedlouho ovšem dcera přinesla Elišku, plaché kotě s pohnutým osudem, jež bylo nalezeno polomrtvé v příkopu, kam je s polámanou pánví odhodil nějaký automobil. Zachránci nechali mládě draze vyléčit, pak ale zjistili, že u jejich vlastního děcka vyvolává vážnou alergii, a hledali, kdo by se ho ujal. Dnes už Eliška povyrostla, a přestože zůstává křehkou bytůstkou, vydobyla si svým rezolutním hláskem respekt dokonce u našeho chlípného jezevčíka. Ven ji nepouštíme, dokud nepodstoupí nezbytnou kastraci, protože by ji koťata vinou poškozené pánve mohla zabít, ale nějaká ta molekula její přitažlivosti kolem domu asi poletuje. Vytrvale tu brousí…