Rodilý Dubliňan Glen Hansard (1970) odešel ze školy ve třinácti letech a začal se živit hraním na ulici a po hospodách. Ve dvaceti se nakrátko stal filmovou hvězdou, zběhl ale zpátky k muzice. Deset let se se svou kapelou The Frames trmácel po klubech, než přišel úspěch. Po vydání desky For the Birds (2001) vylétli The Frames do čela irských hitparád, opakovaně vyhrávají ankety diváků i kritiků a dnes jsou vedle U2 nejuznávanější ostrovní kapelou. Před týdnem představili své zatím poslední album Burn the Maps (Spalte mapy) v pražském Divadle Archa.
Stiskem ruky
Začínal jste jako pouliční hudebník s Dylanovými písněmi, teď vás Dylan občas zve jako hosta na své koncerty. V čem je dneska pro písničkáře jiná doba než v šedesátých letech?
Dobrá písnička vždycky zůstane dobrou písničkou, ale změnila se kultura a společnost jako celek. Když Dylan začínal, rock’n’roll byl objevný, nespokojená mládež brala kapely jako nové věštce, šamany přinášející poselství. Dneska je naprosto odlišné klima, hudba se stala obchodní komoditou se vším všudy. Přirozený výběr je stále vzácnější, hvězdy se vyrábějí sériově a jejich umělecká integrita už není tak důležitým měřítkem. Naštěstí ale vždycky přežije i jiná hudba, která vzniká proto, aby potěšila lidskou duši.
Vy jste hvězdnou slávu zažil už v roce 1991 po účinkování v úspěšném filmu Alana Parkera…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
