„Naši mladí lidé jsou zraněni. Je třeba mluvit k nim klidně, jako mluvíme s člověkem vracejícím se z dalekých zemí. Byli vydáni napospas učitelům, jejichž jedinou ctižádostí bylo nedovolit jim myslit. Nyní se musíme pokusit vrátit naší mládeži duchovní pohyb.“ Tato slova byla určena poválečnému Německu a pro muže, který je jejich autorem, jsou svým způsobem příznačná. Romano Guardini bývá řazen k největším evropským myslitelům té doby, k Jaspersovi či k Buberovi. Sám se však nepovažoval za filozofa ani systematického teologa, ale za učitele.
Guardini se narodil před sto dvaceti lety (17. února 1885) jako obchodníkův syn v italské Veroně. Vyrůstal však v Německu, kde se také po studiích usadil. Povahou, stylem jednání i přístupem k životu zůstal Ital, předválečné Německo ho však přitáhlo kulturním a vědeckým rozmachem, jako skutečné centrum Evropy. Na univerzitě studoval matematiku a přírodní vědy, přesedlal na ekonomii a sociologii, až se nakonec pustil do teologie. (Předtím prodělával těžké deprese a krizi víry. V kritickém období před kněžskou dráhou dokonce Guardini, považovaný později za vzor uvážlivosti a vyrovnanosti, uvažoval o sebevraždě.)
Místo teologické fakulty si pro vyučování vybral světskou univerzitu, kde měl přednášky na pomezí antropologie a filozofie. Jednak tu měli posluchači větší nároky, jednak se Guardini vyhnul církevnímu dozoru. Svým žákům nabídl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
