Romy pojí společná kultura

Nemohou souhlasit s názory pana Tomáše Hirta, které zazněly v rozhovoru nazvaném Nešiřme nacionální mýty (Respekt č. 4/2005). Podle mě je chybné už základní tvrzení, že Romové netvoří ucelenou menšinu a že si nedokáží sami pomáhat. Pracuji v časopisu Romano džaniben, který získává, dokumentuje a šíří poznatky o romském jazyce, historii a kultuře a má desetiletá zkušenost je přesně opačná.

Nejde o nacionalismus

Velký prostor zaujímá v textu kritika etnorevitalizačního hnutí. Souhlasím s názorem pana Hirta, že „představa, že národ či etnická skupina je přirozenou kulturní pospolitostí založenou na společném pokrevním původu“, je zjednodušující. Ale nesmí se zapomínat, že kultura je většinou předávána potomkům, a tudíž se o úplně nezávislé kategorie nejedná. Řada Romů žijících delší dobu (až půl století) v odlehlých zemích Evropy sdílí dodnes některé jak pokrevní, tak kulturní znaky.

Výtku směřující k nacionalistickým sklonům celého etnorevitalizačního hnutí vůbec nesdílím a zdá se mi, že je založena na zúženém pojetí tohoto slova. Vydávání romských povídek a básní, skládání a interpretování romské hudby, bádání nad romským jazykem a jeho výuka je snahou o oživení (tedy revitalizaci) romské kultury a nehledal bych v nich nacionalistický prvek. Někteří účastníci těchto aktivit mohou být…