Těžko bychom v naší kinematografii hledali v loňském roce originálnější počin než celovečerní dokument Český sen – přesto je předem bez šance na oficiální vavříny. Podle pravidel nejvýznamnějšího domácího filmového klání Český lev dokumenty o sošku soutěžit nesmějí. Je to nespravedlivý přežitek, který by Česká filmová a televizní akademie měla změnit.
Sílící vliv dokumentárních filmů je patrný už několik let. Dokumenty se promítají v biografech, vyhrávají festivaly, rodí se celebrity typu Michaela Moora. Také čeští tvůrci se osmělili a vedle veřejnoprávní televize začali zkoušet štěstí i v normální filmové distribuci – kromě autorů Českého snu třeba Eva Hníková se snímkem Ženy pro měny nebo Jan Svěrák s Tatínkem. Paradoxně se tím ocitli bez šance na ocenění. Český lev bere jen hranou a animovanou tvorbu, televizní ceny Elsa pouze díla vyrobená pro obrazovku. U amerických Oscarů nebo Evropských filmových cen existuje zvláštní dokumentární kategorie, ředitel české Akademie Petr Vachler ale říká, že v Česku se dokumentů vyrobí příliš málo na to, aby mohly smysluplně soutěžit. Nejrozumnější by bylo otevřít celovečerním dokumentům hlavní klání Českého lva. Jinak se divák neubrání dojmu, že hraný film prostě zamkl dveře před konkurencí, která mu začíná přerůstat přes hlavu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
